150
Xbox 360 Logo
Prince of Persia: The Forgotten Sands
Ubisoft
Ubisoft returns to the Sands of Time universe for a fourth time in this May 2010 release, set in between the first two games in the trilogy and coinciding with the release of the Prince of Persia: The Sands of Time movie.
Koupit

Pošli komentář

Stav: Jako nová
Osobní odběr
Doprava + 80Kč

Prince of Persia, to už je dnes pojem doslova popkulturní. Nemuseli jste ho ho hrát, ale víte o něm. Stejně tak jste nemuseli poslouchat hudbu Michaela Jacksona, ale víte, o koho jde. A pokud ne, pozdravujte svůj křovácký kmen a ať se jim dobře hraje. Současný zájem o Perského prince je samozřejmě z velké části dán vstupem stejnojmenného filmu do kin, jenž se asi také stane legendárním, a to jako pořádný finanční propadák (i když je fakt, že neamerický divák nakonec Princi pořádně píchnul a nenechal ho úplně vykrvácet u kas). Ale v případě hry, která přišla na Wii, se nemusíme, možná tak trochu paradoxně vzhledem ke zkušenostem s multiplatformami, obávat nějakého propadáku. Tentokrát se na Wii dostává plnohodnotné dobrodružství a ne nějaký odbytý port.

Pohádka tisíce a jedné noci

Příběh samotný vypadá ze začátku dosti lacině. Princ chce království, džinka (to je feminní ekvivalent džina – místo velkého pupku a kníru má... no, vy víte) Zahra mu přání splní, ale tak napůl. Princ dostane prokletý kus monarchie a když si ho odprokleje, je jeho. Nicméně jak jsem se chystal příběh bičovat za trivialitu, postupem času mne potěšilo, jak se košatí, nabízí mnohé zajímavé odbočky a celkově interesantní nápady. Dobrá práce. Pravda, trochu mne mrzí, že děj nám opět zvážněl a s ním i princ. Měl jsem docela rád toho cynického hláškaře z restartu série i zabijáka z Warrior´s Within. Tenhle Princ je tak trochu moc suchar, ale Zahra a další aktéři to vylepšují, takže fajn – beru i váš vážný přístup, který se bez inovace v mnohých dalších fantasy hrách začíná stávat přítěží. Ale to už je na jinou pohádku tisíce a jedné noci.

Krásná ošklivka

Hra vypadá moc pěkně, hra vypadá poněkud ošklivě. Záleží, jak se na to díváte. Optikou konkurenčních konzolí tenhle Princ z Persie mnoho soutěží krásy nevyhraje, ale to jen málokterá hra z Wii, která nevsadí na osobitý grafický styl. Vzhledem k platformě patří Prince of Persia: The Forgotten Sands k tomu nejhezčímu, co zde uvidíme. Grafičtí elitáři možná budou ohrnovat nos (ano, takoví mezi námi opravdu jsou),ale Wii je přece o něčem jiném – dvou ovladačích a aerobiku před obrazovkou, při němž se ji snažíte neroztříštit. A během toho ručního manévrování si uvědomíte, jak hezky vlastně ten Princ vypadá, a nepřijdete si u toho ani trochu divně. Ono ovládání pak funguje velmi dobře, byť neřeknu perfektně. První úrovně jsou ryze tréninkové, probíháte je rychle a zkušeně, občas vám možná ještě ovládání úplně nesedne, ale žádné větší záseky se nekonají a ani tetička Frustrace nepřijde na návštěvu. Ale jak postupujete, Princovi se otevírají nové možnosti a po jejich dostatečném osahání už musíte sami hezky improvizovat. Lineární cesta se stává trošku, ale opravdu jen trošku nelineární a na řadu přijde i orgán mezi vašima ušima.

Princ se naučí tři zásadní triky a rozhodně v nich nejde o hrátky s časem. Naučí se stavět písečné sloupy, používat iluzorní háky a nakonec i mystickou sféru, která mu dovolí vznášet se a hlavně se nerozplácnout na princovské ragú při nekontrolovaném pádu. Chvilku vám hra vždy předhazuje konkrétní místa, kde máte danou schopnost použít, ale posléze už bude vše na vaší improvizaci a imaginaci. Je to velmi příjemné přemýšlení a i když nejde o ono hardcore plošinkaření, kdy vypočítáváte každý krůček, leckdy se pořádně zapotíte a není problém najít cestu, kterou autoři zrovna neplánovali. Povede se to jen málokdy, ale člověk má pak pocit dobře vykonané mozkové práce. Ne, že by se občas ovládání nezjančilo. Sem tam vybere špatnou schopnost a hodí vám hák tam, kde jste chtěli mít kouli. Občas nedoskočíte, i když jste měli, občas se kamera zasekne na určitém bodu a ten vám pak zakrývá výhled. Jde ale o ojedinělé kiksy, které v celkové herní době kolem patnácti hodin nehrají významnou roli, snad kromě toho, že se těmi pár rozčileními připravíte o pár dnů života. Zase se (falešně) uklidňujte tím, že máváním ovladači je vlastně cvičení, co prospívá tělu a srdci zvlášť.

Mami, já umím šermovat

Nejvíce se nacvičíte při soubojích, kterých není moc a je tomu tak asi dobře. Zpočátku vypadá schéma skvěle. Wiimotem mlátíte pěstí, nunčakem mečem, z toho vyvoláváte komba, prostě úplní šermíři před obrazovkou. Jenže ona to není taková legrace. Spustit komba se tak docela nedaří a postupem času zjistíte, že děláte jednu věc. Zběsile máváte oběma pazourami a Princ se na obrazovce může přetrhnout ve svém neméně zběsilém útoku. V tuto chvíli se stává Prince of Persia velmi intimní hrou. Stačilo, aby mne žena jednou viděla při tomto tanci šíleného dervíše, jak si zamotávám ruce do sebe, a už jsem hru vytahoval jen ve chvilkách osamění. Doporučuji i odstranit zrcadla z místnosti, opravdu při tom nevypadáme důstojně. Nicméně tahle „strategie“ funguje, Princ se mění v děsivého berserka a když pomalí protivníci nemají vysloveně kliku, stává se z nich jemná haše. K čemu techniku, brunátné násilí slaví svůj triumf. Časem se otevřou další bojové vychytávky, ale kupříkladu takové mrazení je pěkně těžká věc při stávající kameře. Ta je v boji moc daleko a moc z úhlu na to, aby se paprsek dal zaměřit na protivníka. Proč riskovat ránu mečem do hlavy během nějakého mrazení, když stejně nejlépe funguje metoda šíleného tornáda? Snad proto, že po čase jsou tím pádem souboje nuda a vy se rádi vrátíte k plošinkovému skákání.

To je skutečným základem téhle hry a je to základ pevný. Přidejte k tomu opravdu velké množství odemykatelného obsahu a dostanete hru, která patří mezi to nejlepší na dané platformě a v nevypsaném závodu stejnojmenných her vítězí vcelku pohodlně a bez větší námahy. Nestane se sice hrou, která by prodávala samotný hardware, ale rozhodně jde o kousek, který by žádnému majiteli neměl chybět ve sbírce. Je zábavná, atmosférická a mimo jiného má i skvělý hudební doprovod. Škoda jen těch soubojů... snad nám novodobé Die by the Sword přinese jeden z budoucích pohybových systémů ovládání.

Vytvořeno 1 rok nazpět
227 Kliknutí