150
Xbox 360 Logo
Dance Central
MTV Games
Made by famed music-game developer Harmonix Music Systems, this is the original dancing rhythm title that utilized the Kinect for Xbox 360.
Koupit

Pošli komentář

Stav: Jako nová
Osobní odběr
Doprava + 80Kč

S děravou výmluvou, že by to kolidovalo s mým zaběhnutým tréninkovým programem, jsem se na střední vyhnul tanečním. Teď to draze kompenzuji se sestřičkou, která mile prohlásila, že jestli ji na maturitním plese nevyzvu k tanci, tak mě tam ani nepozve. Jinými slovy: k vykrucování v rytmu hudby jsem nikdy moc nepřičichl, třebaže oku mému lahodí velice a tradičně těm šikovnějším na parketě závidím. A možná právě proto si mě taneční záležitost Dance Central od Harmonixu tak získala.

Dance Central je taneční simulátor pro Xbox 360, který stojí na schopnostech pohybového ovladače Kinect (bez něj se nedá hrát!),a rázem se tudíž jedná o nejautentičtější taneční titul současnosti. Nepotřebujete žádné kusy plastů do rukou ani žádné podložky pod kopýtka, přičemž snímač registruje (a vyžaduje) pohyby celého vašeho těla, od hlavy až k patě. A třebaže waltz, quickstep ani tango si pochopitelně nezatancujete, najdete zde, jeden by řekl, dokonce praktičtější kousky. Trsání v klubech je přeci jen pro většinu lidí častější a přístupnější než vznešené plesání.

V rytmu 21. století

Dance Central se zaměřuje převážně na moderní taneční hudbu a velmi slušnému playlistu, čítajícímu přes 30 songů, vévodí takové vypalovačky posledních let jako Poker Face či Just Dance od Lady Gaga, I Know You Want Me od Pitbulla anebo Crank That od Soulja Boye.

Najdete zde ale i hrstku starších (možná nadhodíte „kultivovanějších“) písniček, jako např. Jungle Boogie od Kool and the Gang. Hudba v Dance Central tedy nehýří variabilitou, ale publikum, které ještě stále obráží kluby, playlist určitě uspokojí. Koneckonců, primárně na něj hra logicky míří.

Nátura jednohubky

Stejně jako celý Kinect, i Dance Central je maximálně přístupnou hrou, kterou zapnete, a pokud se poperete s menu (je sice rychlé, ale pro ovládání rukou nepřesné),můžete už během několika vteřin imitovat pohyby demo tanečníka na takřka kteroukoliv písničku z playlistu. To je ale zároveň i jeden z největších záporů hry – neskýtá žádnou kampaň ani žádný příběhový mód. Svými úspěchy zde můžete odemykat těžší obtížnosti, pár extra písniček a sem tam i nějaký doplněk pro vaše tanečníky či tanečnice, ale to jsou veskrze jen detaily.

Absence nějakého kampaňového „pošťouchávače“, který by vás tlačil vpřed a při tom nabízel několikaúrovňové uspokojení ze zdolání toho či onoho tance, zamrzí o to více, když se podíváte třeba na propracovanější Guitar Hero; nebo ještě lépe Rock Band, které, kdo by to byl řekl, pochází od stejných autorů jako Dance Central, tedy Harmonix. Takhle sice máte na začátku ohromné možnosti, ale dochází tudíž i k jistému přesycení a navíc chybí pořádné odměny za úspěchy, na něž jsme zvyklí odjinud.

Tancujte!

Nicméně to je tak jediná zásadní výtka, jinak je Dance Central ohromně chytlavá a velmi zábavná taneční hra. Funguje tak, že vás postaví na parket čelem k tanečníkovi, který učebnicově trsá, a vy musíte spolu s ním. Pohybující se pás karikatur napravo vám ukazuje, jaké kroky přijdou na řadu (něco jako oznamovač kostiček v Tetrisu),a vy musíte dané pohyby provést stejně jako váš vzor. Postavička v TV se tedy nevrtí jako vy, vy se musíte vrtět jako ona.

Jak již bylo řečeno, Kinect kontroluje chování celého vašeho těla a máloco vám dá zadarmo. Pokud daná sekvence tance vyžaduje pumpování pravou pěstí nad hlavou, znamená to, že nejenže musíte onou rukou samozřejmě nad hlavou pumpovat, ale i pozice zbytku vašeho těla musí korespondovat s instruktorem před vámi; má-li instruktor připaženo a nohy u sebe, musíte tak učinit i vy. Jinak špatně rozložené partie těla zablikají červeně, hra vám to neuzná a obdržíte jen zlomek bodového ohodnocení, ať už si pěstičkou pumpujete, jak chcete.

Chtěl jsem tím vypíchnout, že zatímco v Dance Dance Revolution jen dupete na šipky na podlaze, resp. v Just Dance pro Wii jen máváte ovladačem, v Dance Central pro Kinect jste konstantně zapojeni celým vaším tělem.

A není to žádná sranda! Mockrát se mi stalo, že jsem pasáž zatancoval (podle mě) správně, ale hra mi to nebrala, a ačkoliv vztekat jsem se mohl sebevíc, vždy šlo o moji chybu, protože jsem se třeba málo ohnul. Proto jsem ocenil, kterak Kinect v horním okénku promítá hráčovy reálné pohyby a on tak má porovnání s tím, co dělá a jak by to dělat měl.

Kinect však zároveň nebazíruje na každé drobnosti, resp. neumí rozpoznat každou menší nuanci, takže při složitějších rychlejších úkonech je docela tolerantní. Třeba když jsem v rámci jedné písničky měl rychle kroutit rameny s lokty ven, víceméně jsem jen mával pažemi, aby to „tak nějak“ vypadalo a Kinect mi to uznal. Z elvisovského vrtění v kolenou jsem se vymanil obdobně.

Těžké začátky

Taneční laici, jako já si máknou za každých okolností. Nicméně když jsem hru nechal ozkoušet přítelkyni, která trsá celý svůj život, i ona se musela náročné pasáže obtížných tanců učit v místním tutoriálu.

Tomu se zde říká Break It Down, a jak již název napovídá, rozseká každou písničku na několik úseků, nechá vás opakovaně vyzkoušet jeden krok za druhým a následně je spojí. Protože pokročilejší tance jsou náročnější i na nejnižší obtížnost, potěší jak možnost zpomalit čas pro podrobnější okoukání, tak přítomnost lektora, který vždy odpočítá začátek a pak radí, co dělat. Naopak ze stejného důvodu mě štvalo, že když jsem nějaký krok opakovaně nezvládal, hra na mě vyplázla červený křížek a jela dál. Stejně tak zamrzí nemožnost trénovat v rámci Break It Down jeden jediný problematický pohyb, ale musíte vždy absolvovat celou sekvenci zhruba pěti.

V tutoriálu nejenom zjistíte, jak zdolat tanec ve hře předpisově a odemknout si tak těžší obtížnost. Vy se tam ten tanec ale skutečně naučíte, a třebaže jako „dancovací Neználek“ se teď možná nechávám unášet na vlnách euforie, u drtivé většiny místních tanců si dovedu představit, že byste s jejich obtížnějšími variacemi velmi dobře obstáli normálně v klubu.

Jasně, už jen z povahy hry to můžete s partou známých roztočit v obýváku – Battle režim, kde se dva konkurenti postupně střídají, k tomu přímo vyzývá a jen přidává na zábavnosti titulu (i když multiplayer pro dva najednou by se taky hodil). Avšak to, co v rámci Dance Central předvádíte před televizí, lze bez obavy vytáhnout ven, mezi lidi skutečné. Pohybů a variací jsou tu snad stovky, a ačkoliv tance nekorespondují s kreacemi v oficiálních klipech daných písniček, na každý pád zaručují, že DC disk se vám bude v mechanice protáčet hodně dlouho.

Jinými slovy, jakožto taneční trenažér figuruje Dance Central někde úplně jinde, než Guitar Hero jakožto trenažér kytarový, který jen tak mimochodem s hraním na kytaru nemá prakticky nic společného.

Pot, hvězdičky a slang

Není proto divu, že intenzivní hraní Dance Central vás pěkně zahřeje, neřku-li dokonce zpotí, a těch pár duhových free-style foto-pauz (to se holt musí vidět, trochu šílenost),které od hry v průběhu výkonu tance dostanete, jsem vždy s oddechem uvítal. Sice tu nejsou žádná salta, stojky či breakování na zemi, ale neustálý pohyb do všech čtyř stran, kroucení pánví, mávání rukama, otáčení a poskakování dělá své. Svým Workout módem vám hra dokonce nabízí počítání spálených kalorií, což mně už ale přišlo trošku groteskní a náhražku za normální trénink bych zde přeci jen nehledal.

Jinak v Dance Central samozřejmě najdete i bodové ohodnocení vašich výkonů, které funguje jako v mnohých jiných hudebních titulech. Za dobře provedený krok získáte určitou sumu, ta se násobí při úspěšném řetězení kroků a na konci každého představení zjistíte procentuální úspěšnost trefování se do korektního stylu a obdržíte až pětihvězdičkový metál. Spolu s tím mě potěšilo, jak nenásilně a při tom efektně dává hra najevo, že se daří – tanečník se pohybuje v jakémsi zeleném šplouchajícím rybníčku, kolem něhož se točí „Flawless!“.

Obecně vypadá Dance Central k světu, tedy za předpokladu, že vám nebude vadit lehce „cartoonová“ grafika a možná až přehnaně ujeté (snad i hloupé) vzezření některých aktérů. Avšak to je vysloveně jen věc v kusu, nemluvě o tom, že jako berná mince se zde bere rozpohybování postav a animace, které jsou na všech frontách perfektní. Mimochodem, Dance Central také dobře poslouží jako výuka amerického slangu.

Povinnost pro všechny Kinecťáky

Dance Central se jednoduše povedl. V rámci žánru tanečních her se jedná o titul bezpochyby nejvíce taneční, když u něj aktivně zapojujete celé tělo. Drtivá většina tanců je navíc tuze zábavná, jsou dobře variabilní, skvěle animované a spoustu srandy si s nimi užijete nejen se známými doma, ale po naučení snad i venku v klubu. Jen škoda, že tu není nějaká plnohodnotná kampaň a že tutoriál není úplně nejpřívětivější. Ale což, to se zřejmě změní v po všech směrech vylepšeném pokračování, za jehož vznik bych dal ruku do ohně.

Vytvořeno 1 rok nazpět
196 Kliknutí